Jemná bytost s uzavřenýma očima stojí na pomezí snu a skutečnosti. Z její hlavy vyzařuje měkká záře, jako by byla obklopena vnitřním světlem nebo klidem, který nepochází zvenčí, ale z hlubin samotného bytí. Křídla, splývající s květy a listy, propojují motiv anděla s přírodou – symbol ochrany, obnovy a křehké harmonie. Květiny vyrůstající z per působí jako připomínka, že krása i síla mohou mít tichou, nenápadnou podobu. Celý obraz vyvolává pocit usebrání, jemnosti a naděje, jako by šlo o ztělesnění vnitřního klidu nebo strážného ducha snů.